Archiv architektury a stavitelství

Z důvodu probíhajících stavebních úprav bude badatelna Archivu NTM/od 1. 7. 2024 uzavřena. Předpokládaná doba uzavření je do 30. 11., nicméně omezení může trvat déle.

Archiv architektury a stavitelství je součástí Muzea architektury a stavitelství Národního technického muzea. Jedná se o neakreditovaný archiv dokumentující vývoj architektury na našem území převážně v období od druhé poloviny 19. století. Představuje jeden z nejvýznamnějších a také nejbohatších souborů architektonických plánů na našem území. Je v něm uloženo zhruba 600 bm archiválií, konkrétně 250 archivních fondů a sbírek (údaj k 21. 3. 2024), které obsahují dohromady cca 750 tisíc plánů a 6 000 fotografií. Větší část tvoří osobní fondy architektů a stavitelů (J. Schulz, J. Zítek., J. Kotěra, J. Gočár, P. Janák apod.), v menší míře tematické sbírky, např. Národní divadlo, Rudolfinum, Soutěže, Mosty apod. Archiválie jsou uloženy v moderním depozitáři v Čelákovicích, menší část v depozitáři přímo v hlavní budově NTM v Praze na Letné.

Historie

Archiv ve smyslu určitého stále se rozrůstajícího souboru architektonických plánů, výkresů či dalších písemností, se utvářel v Technickém muzeu už od jeho založení v roce 1908, v přímé souvislosti s vytvářením sbírek dokumentujících architekturu a stavitelství a samozřejmě budováním expozic a výstav. Zpočátku se jednalo spíše o jednotliviny (např. plány Staroměstské radnice z roku 1783), později začaly převažovat osobní pozůstalosti. V roce 1913 byla pro muzeum zakoupena část pozůstalosti arch. Jana Zeyera, o pět let později, v souvislosti s výstavou uspořádanou k výročí položení základního kamene k Národnímu divadlu, darovala muzeu soubor výkresů Josefa Schulze jeho sestra. Ve dvacátých letech se akviziční činnost rozšířila a muzeu se podařilo získat část prací Františka Xavera Sandera (1921) a pozůstalost Antonína Balšánka (1923), Josefa Hlávky (1925), Josefa Schulze (1925), Antonína Wiehla (1925) a Jana Kotěry (1926).

V roce 1931 začal působit v rámci Technického muzea Archiv pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce. Skončilo tím období nesystematické akviziční činnosti a zvýšil se tlak na uspořádání archivu. Určitou dobu se dokonce zdálo, že by mohl pojmout i archiválie z oblasti architektury a stavitelství, avšak k tomu nakonec nedošlo.

Větší pozornost se těmto archiváliím věnovala až v první polovině čtyřicátých let. V souvislosti s nuceným přestěhováním Technického muzea ze Schwarzenberského paláce do karlínské Invalidovny v roce 1941 došlo sice na jedné straně k omezení akviziční činnosti, na straně druhé ale vyvstala myšlenka uspořádání archivních dokumentů. O rok později vznikl zásluhou Zdeňka Wirtha a Ladislava Machoně tzv. Archiv architektonické tvorby. Představoval zásadní mezník v přístupu k archivním dokumentům architektury a stavitelství a první pokus o uspořádání Archivu architektury. V čele Archivu stál Ladislav Machoň, materiál se roztřídil a seskupil do celků podle jednotlivých architektů a v rámci vzniklých souborů podle jednotlivých projektů (v podstatě dnešní osobní fondy). Vedle toho se soustředila dokumentace konkrétních staveb, např. Národní divadlo (dnešní archivní sbírky), dokumentace k soutěžím, výstavám apod. Pro evidenci archiválií byly zavedeny zvláštní evidenční karty (kartotéční listy).

Akviziční činnost se v roce 1942 opět obnovila, snahou bylo shromáždit dokumentaci k veškeré architektonické tvorbě od poloviny 19. století. Muzeum získalo pozůstalosti Antonína Viktora Barvitia, Aloise Dryáka a soubor dokumentace k Výstavě architektury bydlení a uměleckého průmyslu (VABU) a výstavě Za novou architekturu (ZNA). O rok později se archiv dále rozrostl o pozůstalost Josefa Fanty a drobnější soubory Theodora Petříka, Kamila Hilberta, Jana Kouly, Františka Roitha či Oldřicha Tyla.

Archiv měl v této době k dispozici celkem šest místností v mezipatře jižního křídla Invalidovny a ještě jednu místnost určenou pro výstavní účely. Tento stav ovšem trval jen krátce. Již v roce 1944 došlo k sestěhování Archivu do menších prostor a katalogizační práce bylo nutné přerušit. Neustala však akviziční činnost, v této době se podařilo získat např. soubor výkresů Antonína Engla a Richarda Klenky.

Po skončení druhé světové války byla Technickému muzeu vrácena jen necelá polovina nové budovy na Letné a část muzejních sbírek a celý architektonický archiv zůstal nadále v nevyhovujících podmínkách Invalidovny. V té době se podařilo získat např. pozůstalost Viktorina Šulce.

V první polovině padesátých let čítal architektonický archiv zhruba 200 000 plánů, podle jiné zprávy z přibližně stejné doby se jednalo o přibližně 180 000 plánů. Archiválie byly umístěny převážně v přízemí Invalidovny, ve čtyřech místnostech a části páté. Několikeré stěhování si ovšem vyžádalo svou daň. Podle katalogů již nebylo prakticky možné vyhledávat a samotnou orientaci v materiálu komplikovalo nevhodné uložení. Tíživou prostorovou situaci umocnilo začátkem druhé poloviny padesátých let postoupení části Invalidovny Vojenskému historickému ústavu.

V šedesátých letech navázal na pořádací práce Ladislava Machoně Antonín Hloušek. Během svého desetiletého působení v NTM systematicky zpracovával kartotéku jednotlivých fondů a sbírek archivu architektury a vytvářel jednoduché archivní pomůcky. Je rovněž autorem přehledného lokačního seznamu celého archivu architektury, který doplnil nákresem, zachycujícím uložení archivních dokumentů v Invalidovně. Především díky práci Antonína Hlouška se archiv architektury mohl otevřít badatelské veřejnosti. V době jeho působení se podařilo získat pozůstalosti např. Jana Gillara, Pavla Janáka, Zdeňka Pešánka, Oldřicha Stefana či Josefa Sakaře. Na konci Hlouškova působení čítal archiv architektury 300-350 000 plánů a výkresů v celkem 137 archivních fondech a sbírkách.

Přestože se o stísněných, nevyhovujících prostorách Invalidovny obecně vědělo, zůstal zde archiv architektury uložen až do povodní v srpnu 2002. Prakticky celý archiv architektury byl povodní těžce poškozen. V prostorách Invalidovny byly samozřejmě povodní zasaženy i další sbírky NTM, například archiv průmyslu, část strojních sbírek, archiv letectví, sbírky metalurgie a chemie, modely ze sbírky stavitelství apod. V případě archivu architektury bylo povodní postiženo více než 80 % jeho obsahu.

Přes zkázu způsobenou vodním živlem se však naprostou většinu archivu architektury podařilo zachránit. Rozhodující bylo především ohromné nasazení pracovníků NTM a dobrovolníků, stejně jako včasné zamražení všech postižených archiválií.

Od začátku roku 2004 se archiválie postupně vysoušely a čistily. V dubnu 2004 se za podpory Ministerstva kultury ČR, společnosti Člověk v tísni a dalších sponzorů podařilo adaptovat jednu z budov v areálu NTM na Letné, kde vzniklo specializované pracoviště pro vysoušení zamražených archiválií. Vysušené archiválie se pak postupně vracely zpět do archivu, zprvu do prozatímních prostor v NTM, brzy se však vybudoval archivní depozitář přímo v budově muzea na Letné. Ten pojmul menší část archiválií, zatímco většina archivního materiálu byla dočasně ukládána v pronajatém depozitáři Archivu hl. města Prahy. Vysoušení archiválií po povodních trvalo do roku 2011, ve stejném roce byl dokončen nový archivní depozitář v Čelákovicích a archiválie uložené mimo NTM sem byly přestěhovány.

Záchranné práce v NTM probíhaly postupně metodou ručního vysoušení, což umožnilo promíchaný materiál postupně sepisovat a v rámci možností třídit do původních celků. Vznikl tím poměrně podrobný soupis prakticky celého archivu architektury, který zpracoval Robert Vejvoda. Mnohdy se mu podařilo určit do té doby neurčené položky, uvést na pravou míru nesprávně zařazené archiválie apod. Přestože se nejednalo o archivní zpracování dle dnešních standardů, vznikla zcela zásadní, nepostradatelná pomůcka umožňující okamžitý přehled a orientaci v archivu architektury, která se soustavně doplňuje a zpřesňuje.

Od roku 2004 v Archivu architektury a stavitelství působí kvalifikovaní archiváři. Archiválie se evidují v centrální evidenci Národního archivního dědictví. Od roku 2012 je většina archiválií  uložena v novém depozitáři v Čelákovicích, menší část je uložena v depozitáři přímo v budově NTM v Praze na Letné.