VELKÁ BRITÁNIE (1940-1942)
Utrpení obyvatel Londýna přibližují deníkové zápisy českého historika a diplomata Jana Opočenského:
„17. listopadu 1940. Neděle. Ráno, ještě jsme spali, jak obyčejně ve sklepě, probudila nás hrozná rána. Dům se zatřásl a okna řinčela, bylo slyšet padající sklo. Domnívali jsme se, že padla bomba v naší ulici, naštěstí padla dále do parku, byla to pozemní mina, jak zde říkají. Starý velký strom vyvrátila, několik jich polámala a rozházela větve po celém návrší. Našli jsme je zapíchnuty do země několik desítek kroků. Jáma byla veliká, kusy jílovité půdy jakoby balvany rozházené. Domky vojáků — vytrhané pobočné stěny a rozbité střechy. Jdeme dále po parku, na konci jeho časovaná bomba. Ušli jsme několik kroků, když padla rána a zvedl se sloup dýmu a prachu. Časovaná puma explodovala.
…
Noc z 16. na 17. dubna 1941. Letecký poplach začal kolem desáté hodiny. Byli jsme venku před domem s Viktorem a viděli jsme směrem na Biggin Hill osvětlovací rakety. Od té doby byli jsme ve sklepě. Co chvíli jsme vycházeli, světlice stále přibývaly, až byly i na třech stranách. Také letecké obrany přibývalo, i hluku od vzdáleného bombardování. O půl jedenácté vyšli jsme ven, Bártík, Feierabend i já, a viděli jsme, že Němci počínají házet zápalné pumy. Hned jsme viděli, že nám asi tři leží v zahradě. Hasili jsme je. Teprve, když jsme dohasili, viděl jsem zejména, když paní Moellerová začínala křičet, že hoří také v pokoji. Hořelo v mém pokoji, zápalná bomba prolétnuvší stropem, skutálela se až k mé posteli. Prohořela již noha, matrace, peřina i moje deka. Láďa na ní chrstnul kbelík vody, já druhý a bombu jsme uhasili. Po zdolání prvního náletu šli jsme spát. Útoky bombami stále pokračovaly, ale nebyly v naší blízkosti a aeroplány stále bzučely. O půl až ¾ na dvě vzbudí nás opět praskot zápalných bomb. Byly tři na přední a zadní zahradě. Proti nám hořela kůlna a zápalné bomby v protější zahradě vybuchly jako ohňostrojové kytice. Zdolali jsme bomby opět a opět ulehli. Ráno o ¾ na čtyři nás vzbudí Bártík, že hoří soused, plukovník Fox. Také naše garáž již chytla. Znovu jsme uhasili ohně, střechu plukovníkovu hasiči, kteří přijeli. Spali jsme tu noc jen asi čtyři hodiny.“