VÁLEČNÝ LONDÝN (1940-1945)
Ladislav Sitenský bombardování prožil především v liverpoolské čtvrti Speke, jak vzpomínal: „Na začátku pobytu ve Speke jsem chodil s jednou mladou dívkou. Jednoho večera nás zastihl nálet ve středu města. Bomby padaly zatraceně blízko a my jsme se uchýlili do krytu před hotelem Adelphy. Nemohl jsem předvídat, že slečna trpí klaustrofobií a že za každou cenu — bomby nebomby — bude chtít ven. Bál jsem se ji pustit samotnou, a tak jsme vyběhli na ulici oba. Přitiskli jsme se do výklenku u vchodu do hotelu. Záda mně však zůstala nekrytá. K smíchu to nebylo, protože jsem poslouchal hluk motorů, hvízdajících a vybuchujících pum a protiletadlových děl. Zkrátka hrůznou válečnou symfonii. Zázrakem jsme to přežili. Když jsem jel po padesáti šesti letech kolem, okamžitě jsem to místo poznal. Bylo ticho, válka byla daleko, a tak zbyly jen vzpomínky.
Když mluvíme o ženách, pamatuji si na šestadvacetiletou ošetřovatelku z místní nemocnice. V té době s ní chodil přítel Ing. Krejčík. Velmi se náletů bála a chtěla, aby s ní trávil noci v jejím bytě. Takové přání nemohl odmítnout. Za jednoho nočního náletu leželi v posteli. I za hřmotu uslyšel Krejčík, jak bomba žuchla do zahrady pod oknem a neexplodovala. Vykřikl „time bombe“ — časovaná bomba a vytlačil ji rychle na chodbu. Stačila si vzít na sebe pouze župan a ochránce pyžamo. Byli již na schodišti, když puma vybuchla. Smršť je smetla o patro níž až na koberec vestibulu. Po počátečním šoku s překvapením zjistili, že až na pár modřin nebyli vůbec zraněni. Asi jí skutečně zachránil život, protože by těžko poznala dopad časované bomby.
Dům byl značně poškozen, střecha rozmetána, vstupní dveře ležely na protější straně ulice a podstatná část i s oknem vržena do pokoje, kde spali. Jeho zimní kabát byl proražen střepinou. Druhou, asi patnácticentimetrovou, nalezl v kapse. Schoval si ji na památku.
Dáma za žádnou cenu nechtěla již nahoru. To, že měla na sobě pouze župan, jí nevadilo. Krejčík v pyžamu se však ostýchal trávit noc mezi cizími lidmi.“
Ovšem útokům německých neřízených střel V-1 a raket V-2 neušli obyvatelé Velké Británie ani v letech 1944 až 1945. A to se již zdálo, že rokem 1943 a převahou spojeneckého letectva náletům definitivně odzvonilo. Své o tom věděl brigádní generál Alois Vicherek, jenž si napsal do deníku:
„Úterý 27. 6. [1944] Ve 12.15 h. telefonuje paní Kumpoštová, že náš dům byl zasažen naplno. Je trochu pořezaná, ale paní Ormerová je poraněna více a je ošetřována u Free French [Svobodných Francouzů — pozn. aut.]. Hned tam jedu. Dům úplně zbořen, zachovány jen sklepy. Mám věci hodně zachovalé, paní Kumpoštová zatím má vše ztraceno. Zachraňujeme, co se dá. Okolo velká spoušť. Odvážíme šatstvo a prádlo. Středa 28. 6. Odvolávám anglické hodiny a všechny návštěvy. Později jdu na zbořeniště a vytahuji co se kde ještě vytáhnout dá. Zachraňujeme všechno dobré nádobí a konservy. Paní Kumpoštové stále nemůžeme nic dát. Ukládám zatím věci v ČČK [Československý červený kříž, jehož byl generál Vicherek předsedou — pozn. aut.]. Čtvrtek 29. 6. Úřaduji a zároveň třídím částečně své svršky. Paní Ormerová si odváží uniformy a nějaké šaty. Odpoledne béře také něco prádla a šatů Bessy. Paní Kumpoštová si třídí své. Nelíbí se mi na ní, že co není její, neřeší. Chce jen sebrat své věci, to ostatní nechat. Telefonuji Olině, která je u Franků. Já ponocuji po různých bytech. Odvážíme všechno nádobí a konservy. Neděle 2. 7. Celý den pracuji ve skladu na třídění knih a věcí z bombardování domu. Večer spím u Klingera. Nálety celý den s nepravidelnými přestávkami. Pondělí 3. 7. Odvezeny dvě další auta věcí do skladiště, hrozně prší. Nálety opět celý den s nepravidelnými přestávkami […] V noci ve 12.30 h. zasáhla puma vedlejší dům od ministerského předsedy a ministerstva. Všechna okna venku, mnohé stěny pobořeny, dveře zvyráženy […] Úterý 4. 7. Stále třídím rozptýlené svršky. Hodně poplachů po celý den […] Středa 5. 7. Dvě pumy dopadly asi 150 m na východ od místa, kde bydlí Kallovi, jedna asi v 17.30 h. a druhá skoro do téhož místa asi v 19.30 h. Při druhé jsem byl u Kallů, okno v jídelně se úplně zvlnilo, ale zůstalo celé. Jsem návštěvou u Špačků s paní Kumpoštovou a Olinou. Dr. Drtina [Dr. Prokop Drtina — pozn. aut.] při pádu první pumy jel kolem Albert Hall […] Čtvrtek 6. 7. V 10.25 h. z Euston Station odjíždí paní Kumpoštová s Olinou do Cumberlandu, kde pravděpodobně zůstanou delší dobu […]“