PÁD FRANCIE (1940)

Ve velení československého letectva ve Velké Británii se postupně vystřídali plukovník Josef Berounský, brigádní generál Karel Janoušek a brigádní generál Alois Vicherek. První stíhači byli odesláni na frontu 2. prosince 1939. Josef Berounský publikoval v periodiku Česko-Slovenský boj, v němž shrnul všechny naděje: „První naši letci odcházejí na frontu a konečně se splní jejich touha, která je touhou nás všech, utkat se s nepřítelem, kterého jsme viděli u nás doma, jak se roztahoval na našich letištích. Neměli jsme bohužel tehdy možnosti vyzkoušet naše síly. Vzpomínám mobilisace 1938, kdy krize se blížila vrcholu, kdy tato letiště v každém okamžiku mohla být napadena nepřátelským bombardovacím letectvem, které v ohromné přesile bylo připraveno k úderu. Zkoumal jsem tehdy pečlivě, jaký vliv měla tato převaha na morálku našich lidí, a zjistil jsem s velkým zadostiučiněním, že je jen utvrdila v odhodlání způsobit nepříteli co největší škody a co nejdráže prodat svoji kůži, poněvadž z nás letců nevěřil nikdo, že z toho nerovného boje vyvázne bez úhony. Bylo to krásné odhodlání. Pak přišlo to strašlivé zklamání, když nepřítel přistával na letištích, která již v hlubokém míru byla zkropena krví našich tak četných kamarádů, a to jen proto, že celou Evropu a s ní i nás podvedl způsobem, který nemá v dějinách obdoby.

A nyní první naši letci mají příležitost k odplatě, a to za podmínek pro nás daleko příznivějších — ne za poměru 1:10, ale v poměru 1:1. Žádná zdrcující převaha. Bude rozhodovat jen technická vyspělost, odhodlání, vytrvalost a vůle po vítězství. A jestliže naši lidé měli tyto vlastnosti ve vynikající míře v mobilisaci 1938, jsem přesvědčen, že tím více je mají dnes, kdy přestálé ponížení a utrpení našich doma musí každého vybičovat k nejvyššímu úsilí.

Vy, kteří máte štěstí, že odcházíte na frontu první, máte také zodpovědnost za to, že tyto vlastnosti dovedete uplatnit. Máte v rukou naši vojenskou a leteckou pověst. Jste první Čechoslováci, kteří v této válce zasáhnou zde na západní frontě do boje, a proto budete Vašimi francouzskými veliteli a spolubojovníky bedlivě pozorováni a kriticky posuzováni. Připravíte půdu pro ostatní a záleží nyní na Vás, aby jméno československého vojáka a československého letce mělo zde ve Francii takový zvuk, jak toho zasluhuje náš národ. Celá československá armáda zde ve Francii čeká, jak se toho zhostíte a jak naši brannou moc budete zastupovat na bojišti.

My, letci, nepochybujeme, že svůj úkol splníte dobře. Přejeme Vám k tomu ´Letu zdar´!“

V polovině června 1940 již všichni vyšší důstojníci československé armády tušili, že porážka Francie je nevyhnutelná. Proto začalo být jedinou snahou velení, aby se co nejvíce československých vojáků podařilo shromáždit na nějakém místě, odkud by je bylo možné evakuovat do Velké Británie. Situace ovšem nebyla zdaleka přehledná a mezi veliteli chybělo spojení. Generál Vicherek se s dalšími vyššími důstojníky nacházel v jihofrancouzském městě Béziers. V úterý 18. června 1940 večer hovořil generál Vicherek telefonicky s generálem „Miroslavem“, což bylo krycí jméno brigádního generála Bedřicha Neumanna. Alois Vicherek se domníval, že by se českoslovenští letci měli shromáždit v některém přístavu na západním pobřeží Francie, ovšem generál Neumann mu potvrdil, že se s Brity jedná o přesunu československých vojáků do nějakého přístavu na pobřeží Středozemního moře. V Bordeaux, kde dočasně sídlila francouzská vláda, se u ministerstva letectví nacházeli generál Karel Janoušek, plukovník Josef Berounský a štábní kapitán Karel Náprstek. Generál Vicherek požadoval, aby se snažili získat od francouzského ministerstva velení rozkaz k soustředění všech československých letců. Večer ale do Béziers přijeli generálové Sergěj Ingr a armádní generál Louis-Eugène Faucher, bývalý náčelník Francouzské vojenské mise v Československu a tehdejší náčelník Francouzsko-československé vojenské mise. Sami se rozhodli, že odjedou do Bordeaux, aby se sešli s francouzským vrchním velitelem armádním generálem Maximem Weygandem. Měli s ním vyjednat podrobnosti o evakuaci československých vojáků. Nebyli ovšem nijak úspěšní, neboť 19. června 1940 dostal generál Vicherek zprávu, že Ingr s Faucherem sice s Weygandem jednali, ale ten se nechtěl vyjádřit a oznámil, že jim dá rozkazy až 20. června 1940. Mezitím českoslovenští vyšší velitelé již věděli, že by se českoslovenští vojáci měli nalodit v okolí přístavu Marseille. Později přišla zpráva, že by se mělo jednat o přístavy Port-Vendres nebo Séte na pobřeží Lvího zálivu (Golfe du Lion); přitom Séte leží nedaleko od Béziers.