INSPEKTORÁT ČESKOSLOVENSKÉHO LETECTVA V LONDÝNĚ (1940-1945)
Inspektorát československého letectva měl sídlo v hotelu v Londýně. Brigádní generál Alois Vicherek byl přesvědčen, že jako služebně starší měl velet československému letectvu ve Velké Británii. Přednost ale dali Britové Karlu Janouškovi, což Vicherek velmi nelibě nesl, o čemž svědčí i zápisy v jeho deníku. Funkce velitele československého letectva nebyla využita skoro po celou dobu války. Alois Vicherek nenalezl uplatnění, a ještě na počátku roku 1945 měl čestnou funkci předsedy Československého červeného kříže v exilu. Některá Vicherkova tvrzení a konstatování proto musíme brát s rezervou:
„Sobota 7. prosince 1940: Odpoledne se procházím s Berounským, který vykládá, jak je vše namontováno, abych nemohl přijít dobrovolně k peruti. U Angličanů je to provedeno tak, aby to vypadalo, že vláda mě propustila z určitých důvodů a nyní nemá o mě zájem. Montoval to gen. Janoušek a Beaumont, a snad i gen. Ingr. Vše je možné. Věřím presidentu, ať mi pak svěří, co chtějí, vše přijmu. Nechci dělat těžkosti. Chtěl jsem podchytit morálku na nejširším základě. Když to nejde, nutno počítat s dnešní realitou a podřídit se.“
Na počátku ledna 1941 byl Karel Janoušek povýšen do britské hodnosti Air-Vice-Marshall (AVM, odpovídá současné české hodnosti generálmajor). Alois Vicherek si uvědomoval, že první kolo klání s Janouškem prohrál. Zbraně ale nesložil, o čemž svědčí jeho deníkový zápis ze čtvrtka 30. ledna 1941: „Dnes pro mne velký den. Jsem volán k presidentovi, kde rozmlouváme o letectvu a o případu gen. Janouška. President říká, že J. měl být inspektorem a já velitelem letectva. Za Janouška byla spousta politických přímluv, za mě nikdo. Říkám otevřeně, že Janoušek byl v letectvu rozvratníkem a demagogem a je jím zde zase. President říká, že to vše ví. Odpovídám, že letectvo nutno osamostatnit, a když se dva generálové perou, tak je dát oba pryč a za velitele určit plk. Berounského, má pevný charakter. Bezcharakterní lidé nemají v armádě co pohledávat. Bude o tom uvažovat. Vidím, že dobře mi rozumí, i mé demokracii. Já jinou funkci nemohu přijmout.“
Podle zápisu v deníku Aloise Vicherka z posledního únorového dne, se měl stát přednostou leteckého odboru exilového ministerstva národní obrany buď plukovník Josef Berounský, či podplukovník Karel Mareš, ovšem příznivci generála Janouška prý navrhovali podplukovníka Aloise Kubitu. Karel Mareš (krycí jméno Karel Toman) byl již příliš unavený z operační činnosti, a proto by bylo vhodné ho využít v této štábní funkci. Již v sobotu 8. března 1941 si Vicherek poznamenal do deníku, že generál Janoušek nakonec poslal přípis, aby se přednostou III. odboru (leteckého) stal podplukovník Mareš. Vzápětí ale v deníku píše, že „u večeře plk. Berounský vykládá, že pplk. Liška při poslední návštěvě u 311. perutě vyprávěl, že v Londýně jsou dvě strany, a to Slezák [brig. gen. Alois Vicherek — pozn. aut.], Berounský, Toman a jiní a pak Janoušek, Hess [pplk. Alexandr Hess — pozn. aut.], Ambruš [pplk. Ján Ambruš — pozn. aut.], Malý [mjr. gšt. Jaroslav Malý — pozn. aut.] a president. Je to ale trouba, takto rozeštvávat“.