Přesto bychom byli velmi rádi, kdybyste se stali pravidelnými návštěvníky našich internetových stránek. Kromě stávajících informací, které můžete na těchto stránkách nalézt, je našim cílem nabídnout vám i co nejširší pohled do zákulisí muzea. Seznámit vás s jednotlivými odděleními i jejich odbornými pracovníky, kteří připravují nové expozice. Chceme, abyste poznali i jejich práci. Jak řeší vzniklé situace a jakým způsobem přistupují k určitým požadavkům, jež se vyskytnou během instalací expozic. Nezapomeneme ani na jednotlivé sbírkové předměty, které by mohly být pro vás něčím zajímavé a neobvyklé. Pokud zbude prostor, dostane se i na vybrané kapitoly z historie NTM.
Jako první bychom vám rádi představili pracoviště, bez kterého se neobejde v současné době žádné muzeum, pokud chce své sbírky dobře obhospodařovat a chránit. Jedná se o Výzkumné laboratoře v NTM, vedené ing. Ivanou Kopeckou. Vysvětlení pojmu „Výzkumné laboratoře“
Nejprve si ve stručnosti řekněme, co se za tímto vědeckým názvem skrývá. Před restaurováním každého předmětu, ať je to auto, letadlo vědecký přístroj či staré plány nebo fotografie, je nutné znát z jakého materiálu je daná věc vyrobena a v jakém stavu degradace se právě nachází. To znamená, že stanovení optimální koncepce restaurování obvykle předchází analýza určitých částí sbírkového předmětu, kromě původních materiálů (laků, pigmentů, kovů a slitin) je často nutné zjišťovat i jaké prostředky byly použity při minulých restaurátorských či konzervátorských zásazích. Bez těchto základních informací nemůžou restaurátoři správně postupovat při opravě a konzervaci jednotlivých předmětů. Další náplní tohoto pracoviště jsou i technologické konzultace v průběhu restaurování. Jedná se o navrhování některých technologických postupů restaurování (např. snímání druhotných doplňků či nátěrů) anebo konzultace výběru optimálních materiálů pro jednotlivé kroky restaurování a konzervace (zpevňovacích prostředků, fixativ, insekticidů…) Výzkumné laboratoře NTM jsou v počátcích (právě 1 rok existence). V současné době je značná část analýz zajišťována ve spolupráci s několika externími laboratořemi (převážně vysokých škol). Do budoucna, tak jak doufáme, že bude laboratoř NTM postupně vybavována potřebnou technikou, by se její podíl na průzkumech fondů NTM měl zásadně zvýšit. V rámci budoucích expozic se plánuje i částečné otevření tohoto pracoviště veřejnosti.
Abychom lépe pochopili pracovní náplň tohoto oddělení, přibližme si ji na konkrétním příkladě. NTM má ve své letecké sbírce ojedinělý exponát – Letadlo, Dvojplošník Anatra. Jedná se o vojenský dvoumístný bitevník z roku 1917. Přestože těchto letadel bylo vyrobeno několik stovek kusů, na celém světě se dochoval pouze jediný exemplář. Původně ruské letadlo, zhotovené v Oděse, bylo nasazeno do bojů za I. světové války a k nám se dostalo s Československými legiemi ke konci války. Je tedy pochopitelné, že se věnovalo maximální úsilí záchranu tak vzácného exponátu, jakým letadlo beze sporu je. .
Otázka zní: Jakým způsobem konzervovat a restaurovat?
„V průběhu své existence utrpělo letadlo mnoho šrámů a prošlo i řadou oprav, které bychom při současné úrovni znalostí a při současných možnostech volby materiálů mohli hodnotit jako nevhodné,“ říká inženýrka Kopecká. Připomeňme jen, že letadlo je složené z mnoha různých materiálů – z kovových částí a motoru, z dřevěných částí (na kostře, vzpěrách i na těle trupu) a z textilního potažení křídel. Je proto pochopitelné, že způsob a míra restaurování jednotlivých materiálů se lišila a byla velmi složitá. „Je třeba neuvěřitelné, že plátno křídel vydrželo téměř šedesátiletou expozici na plném světle a při výrazném kolísání teplot v zavěšení pod stropem dopravní haly.“ Inženýrka Kopecká dále vysvětluje: „Zadání kurátora dopravní sbírky bylo jednoznačné. Bude se jednat o konzervaci stávajícího stavu letadla, ne o celkovou rekonstrukci a následné uvedení do funkčního stavu. Bude zachován maximální podíl původního materiálu i veškeré minulé opravy a úpravy (svým způsobem mapují historii). Cílem zásahu je i dlouhodobě tyto materiály konzervovat a co nejvíce zpomalit jejich degradaci, danou působením okolního klimatu (kolísání teplot, působení světla). Zejména se to týká textilních částí, které jsou svou podstatou nejchoulostivější.“ Kromě toho by restaurování mělo opticky povrch mnohokrát záplatovaných křídel sjednotit. Právě proto, že textil tvořil podstatnou a nejpoškozenější část letadla, restaurování prováděly restaurátorky textilu se zkušenostmi s rozměrnými textiliemi, jakými jsou např. tapety (R. Kalabisová, V Lipská a L. Waulinová)
Ke slovu přichází výzkumné laboratoře
Před vlastními restaurátorskými zásahy však bylo třeba provést detailní odborný průzkum a zdokumentovat v jakém stavu se letadlo nachází. „Tato analýza byla dosti složitá,“ říká dále Ivana Kopecká. „Letadlo je zhotoveno z materiálů, s kterými nemám mnoho zkušeností, i když mám za sebou 28letou praxi (naposledy jsem působila v laboratořích Národního památkového ústavu). O to větší výzva to pro mě byla, abychom uspěly. Nejprve jsme musely odebrat kolem 20 mikroskopických vzorků, abychom zjistily druhy nátěrů, které byly na povrchu plátna křídel i trupu letadla navrstveny. Pro stanovení správných postupů při restaurování to bylo svým způsobem stěžejní. Získaly jsme tak představu, čím si bitevník za léta své existence prošel.“
Pro práci a výběr materiálů při samotném restaurování platí určité obecné zásady: Nejprve bylo třeba povrchy opatrně očistit od prachu a nečistot. Potom následovalo změkčení, vyrovnání a upevnění krakelů (ostrůvků rozpraskaného laku) degradovaných laků z minulých restaurátorských zásahů. Jedním z restaurátorských oříšků se ukázaly být křídla se spoustou záplat, navíc ještě z různých materiálů a barev, z nichž některé pamatovaly I. světovou válku. Při poslední renovaci dvojplošníku v 60. letech přibyly na křídlech, již tak dost záplatovaných, nové záplaty.
„Současný stav byl proto velmi neutěšený. Na křídlech byly v plátně místy až půlmetrové díry. Takže pokud jsme nechtěly křídla úplně odstrojit, anebo je rekonstruovat, (a tento postup byl již předem vyloučen), musely jsme hledat jiná řešení. Na „nové“ trhliny nalepit záplaty z obdobného materiálu tak, aby po vyschnutí zůstala křídla vypnutá, ale nepotrhala původní, již dosti degradované plátno. Zde jsme akceptovaly průmyslové řešení, tak jak se obdobné opravy řeší při opravách textilních částí moderních sportovních létacích strojů. Bylo použito plátno z polyesteru a termoaktivní lepidlo na bázi syntetické pryskyřice. Proudem horkého vzduchu (fénem) se pak v jednom kroku aktivovalo lepidlo a čerstvě přilepená záplata se mírně srazila, a tedy vypnula. Další úprava, nad kterou jsme se museli zamyslet, byla snaha záplaty alespoň částečně barevně sjednotit. S dnešním výsledkem jsme spokojení. Sice nezastíráme, že je zde mnoho oprav z různých časových období, ale letadlo už na první pohled nepřipomíná dětské puzzle,“ směje se paní Kopecká.
Hledání nejlepších materiálů a postupů pro renovaci a konzervaci
Zcela jiným úskalím byla pro tým pracovníků celková fixáž a povrchová úpravu letadla. Musel se proto hledat takový materiál, který by byl transparentní a vysoce odolný dlouhodobému působení světla. Důvod byl zcela prostý. Bitevník bude opět zavěšen pod prosklenou střechou dopravní haly. Další požadavek na materiál byla pružnost, vysoká odolnost vůči teplotním dilatacím materiálu (rozměrové změny, v důsledku změny teploty) a zároveň rozpustnost v jiném rozpouštědlovém systému než stávající povrchová úprava a také požadavek na co největší bezpečnost rozpouštědla, neboť práce musí probíhat uvnitř dopravní haly. Původní záměr počítal s použitím roztoku syntetické pryskyřice (na bázi polyvinylbutyralu) v technickém lihu. Kvůli nekompatibilitě s některými starými nátěry však musela být na část povrchů použita polyakrylová syntetická pryskyřice v roztoku méně polární směsi rozpouštědel. Pro zvýšení ochrany materiálů před působením světla byla jak do retušovacích barev, tak do fixáže, přidávána látka, absorbující UV záření.
K výsledku restaurování inženýrka Kopecká dodává: „Snad se nám podařilo naplnit zadání. Historické materiály jsou chráněny a konzervovány, je vidět, že letadlo je staré, má toho hodně za sebou, ale přitom působí celistvým dojmem. Doufám, že budoucí návštěvníci si naší práce ani nevšimnou, což je pro restaurátory to nejlepší vysvědčení.“
Otázku, co čeká Výzkumné laboratoře NTM v nebližší budoucnosti, jsme položili na závěr inženýrce Kopecké?
„Na jaro je plánováno restaurování druhého bitevníku a tomuto restaurování bude obdobně předcházet průzkum, odběry vzorků, analýzy. Je to rovněž válečný dvouplošník z doby první světové války – LWF Traktor americké výroby. Nyní je posuzován jeho technický stav, aby se mohlo přikročit k jeho restaurování. Musíme si uvědomit, že pohled na renovaci technických sbírek doznal v posledních dvaceti letech zásadních změn. Dříve se restaurováním technických památek, zejména se jednalo o dopravní prostředky, rozuměla spíše jejich oprava a obnova do plně funkčního stavu,“ uvádí nás do problematiky Ivana Kopecká. „Tento názor se však postupem doby radikálně změnil. Způsob restaurování technických památek se více přiblížil restaurování ostatních muzejních sbírek, i když některé zvláštnosti si zachovává a zachová si je i nadále. Zvláště u rozměrných trojrozměrných předmětů, kde je důležitým aspektem celistvost a statika, je nutné uvažovat při koncepci restaurátorského zásahu i bezpečnostní hledisko.“
S. V. únor ’09
Autor: Sláva Volný