Reorganizace společenského života po 2. světové válce se týkala rovněž vědeckotechnické činnosti. V roce 1946 vznikla Státní výzkumná rada mající mimo jiné za úkol připravit vědecký dvouletý plán, na němž byla patrná preference přírodních a technických oborů aplikovatelných ve výrobě před vědami humanitními. Po únorovém převratu 1948 a v období první pětiletky pronikl do výroby, ekonomických teorií i celé společnosti stalinismus, mimo jiné se uplatnila sovětská metoda industrializace s důrazem na těžký průmysl. Soukromé podnikání bylo stále více omezováno, v souvislosti s předpokládaným novým konfliktem se rozrostl zbrojní průmysl, plánování se stalo detailnějším a prakticky nahradilo tržní vztahy mezi jednotlivými podniky. Zahraniční obchod byl výrazně ovlivněn novým systémem mezinárodních hospodářských vztahů, který odpovídal politickému rozdělení světa a znamenal další prohloubení propasti mezi ČSR a technicky vyspělým Západem. Československá věda rovněž trpěla emigrací řady výzkumných pracovníků. Pro vědu a techniku se stal rozhodujícím rok 1952, kdy byla založena Československá akademie věd, jednotná a státem financovaná instituce, v níž byl výzkum koncentrován a podléhal plánování. Centralizace umožnila intenzivní rozvoj vědy, provázela ji však ideologizace vědeckovýzkumné činnosti a téměř všudypřítomný politický tlak. Padesátá léta 20. století byla v Československu i celém tzv. východním bloku charakterizována vysokým tempem hospodářského růstu, který však provázel nedostatečný růst produktivity práce i životní úrovně obyvatelstva.
Jedním z cílů pořádané konference bylo zbavit vývoj v letech 1945–1960 některých stále platných ideologických schémat, vytvořených před, ale i po roce 1989. Účelem konference bylo přispět k poznání zmíněného období, v němž československá společnost prošla rozsáhlým transformačním procesem a ve kterém došlo k zásadním změnám v politickém, hospodářském, sociálním i kulturním životě republiky. Na jedné straně šlo o dobu mocenských zásahů do soukromého vlastnictví, systémové nevyváženosti československé ekonomiky a státních intervencí do vědy a výzkumu, ale také se jednalo o období rychlého růstu průmyslové výroby, rozvoje dosud zaostalých částí země a významných výsledků v některých oblastech techniky. V duchu předchozích setkání se konference věnovala i metodologickým a didaktickým přístupům ve výuce. Zmíněné období je obtížné uchopitelné a často jeho výklad působí vyučujícím na středních i vysokých školách problémy.
Antonín Kostlán se ve svém příspěvku věnoval Proměnám organizace české vědy v letech 1945. Vzpomínky Ze života vědce v poválečných letech byly prezentovány Janem Svobodou, který strávil podstatnou část svého života v emigraci. Marek Ďurčanský hovořil o Likvidaci České akademie věd a umění a Polské Akademie Umiejętności – paralelách a specifikách a Milada Sekyrková o Poválečných proměnách přístupu k svědectví naší průmyslové minulosti.
Jiří Knapík a Pavel Šopák přispěli referátem Památky v českých zemích mezi „vědou a dovolenou“ v letech 1945–1960 a Marek Krejčí se zabýval otázkami Obnovy památek v 50. letech 20. století. Ivana Kopecká se v referátu Otázky dlouhodobého uchování a konzervace sbírkových předmětů z 50. let zaměřila na problematiku identifikace, stárnutí, degradace a koroze polymerů. O Velkém slovníku československých techniků – zapomenutém projektu NTM hovořil Zdeněk Vácha. Počátky televizního vysílání ve světle sbírek NTM ukázal René Melkus. Miloš Zelenka přiblížil účastníkům Ideologii v dějinách české slavistiky v letech 1945–1960. Naděžda Morávková představila Periodikum Život Plzeňska: Možnost odborné publikace regionální historie v 50. letech. Biografii Julie Moschelesové – geografky po návratu z války popsal Jiří Martínek. Referát s názvem Komeniologie: setkávání a střetávání přednesl Jakub Hájíček. Ivan Jakubec hovořil o Proměnách techniky v Československu v letech 1945–1960.
Jiří Jindra se ve svém příspěvku věnoval Československé fyzikální chemii 1945–1960 a Michael Heyrovský se soustředil na Československou polarografii v poválečných letech, spojenou se jménem jeho otce, nositele Nobelovy ceny profesora Jaroslava Heyrovského. Situaci v pardubickém chemickém závodě popsala Marta Kohárová v referátu Explosia v prvním poválečném roce. O tom, Jak vznikala první organizace československých rentgenářů, tj. odborníků zabývajících se rentgenovou difrakcí, hovořil Ivo Kraus. Navázal na něj Jiří Marek svým příspěvkem Rentgenky, přístroje pro rentgen-difrakční analýzu CHIRANA. Martin Franc hovořil o Akademiku Ivanu Málkovi a jeho rozchodu s lysenkismem a mičurinskou biologií.
V sekci věnované dopravě referoval Arnošt Nezmeškal o Vývoji cestovních motocyklů JAWA v prvních poválečných letech, Michal Plavec o Leteckém poradním sboru při Hospodářské radě předsednictva vlády v letech 1946–1948, Karel Zeithammer o Železniční dopravě a průmyslu v inkriminovaných letech a Roman Vondra o Nové generaci tramvají typů T1, T2 a T3. Miloš Hořejš se ve svém referátu věnoval Centralizačním tendencím ve strojírenství po roce 1945 na příkladu odvětví obráběcích strojů a o Výstavbě českých cukrovarů ve světě v letech 1945–1960 referoval „očitý svědek“ Jaroslav Bartošek.
i>Stroje na zpracování informací, čili matematické – výpočetní techniku v Československu v 50. letech 20. století, v období svázaném též se jménem Antonína Svobody, představila Helena Durnová. Hynek Stříteský se ve svém referátu soustředil na Resortní výzkumnictví v prvních letech plánované ekonomiky a David Hubený na Patentní úřad v letech 1945–1952.
Pět příspěvků bylo věnováno stavitelství a architektuře. Michal Novotný se zaměřil na Bytovou výstavbu 1945–1960 a Lucie Zadražilová na otázky Sociologie bydlení v 50. letech. Zdeněk Lukeš demonstroval Doznívání funkcionalismu v české architektuře 1945–1955 řadou fotografií. Vybrané architektonické a urbanizační projekty v Ústeckém kraji v letech 1945–1960 byly náplní přednášky Tomáše Pavlíčka. Václav Lídl a Tomáš Janda přispěli referátem s názvem Promarněná příležitost. Stavba československé dálnice do roku 1950.
Několik referátů se zabývalo problematikou designu, kterýžto termín však k nám pronikl až v 60. letech (dříve „výtvarnictví“ apod.). Jiří Hulák hovořil o Designu československých dopravních prostředků 1945–1960, Johanna Pauly o Designérech Kovotechny a tvorbě Stanislava Lachmana a Jaroslav Polanecký o Českém průmyslovém designu v letech 1945–1960 – kontinuitě a ideologii.
Anna Batistová popsala Poválečné soustřeďování domácí výroby promítací kinematografické techniky do podniku Meopta. Dva příspěvky pojednávaly o elektrifikaci. Jan Mikeš přiblížil posluchačům První a druhou etapu poválečného plně elektrifikovaného státu a náplní příspěvku Miroslava Sabola byla Elektrifikácia Československa v rokoch 1945–1958 s dôrazom územie Slovenska. Kladenským hutím v letech 1945–1960 se věnoval Josef Petrik a o tom Jak jsme (ne)měli svou vlastní železnou rudu, tedy o problémech spojených s ejpovickou rudou, hovořil Martin Lang.
Poslední přednášky spadaly do vojenské problematiky. David Pazdera analyzoval Krizi československé výroby pěchotních zbraní v první polovině 50. let – příčiny, průběh, následky a František Dohnal ukázal Hlavní směry a limity vědecké práce v podmínkách vojenského zdravotnictví a vojenského zdravotnického školství v letech 1945–1960.
V závěrečné diskusi vystoupil Jan Hozák s osobními vzpomínkami na Lidové vozítko – auto pro každého, které je spojeno se jménem konstruktéra Josefa Sodomky, jakož i rodinou autora.
Na společenském večeru konaném 21. října vystoupil Dismanův rozhlasový dětský soubor s programem Peaceničky v režii Zdeny Fleglové a byla pokřtěna publikace Věda a technika v českých zemích v období 2. světové války, právě vydaná NTM. V pořadu nazvaném Film a společnost bylo promítnuto několik krátkých dobových filmů, které vybral a komentoval Jan Hozák: náborový film pro říční plavbu Pojď s námi na palubu (r. 1947), filmový pořad Panorama (r. 1958) pojednávající o Pražském jaru, o filmovém festivalu v Karlových Varech a o Vltavské kaskádě a filmy Šestidenní v Gottwaldově (r. 1959), Poslední hamry a hamerníci odehrávající se v okolí Trhových Svinů a Modré cesty (r. 1963) natočený ke 40. výročí Československých aerolinií.
U příležitosti konference připravilo Národní technické muzeum rovněž výstavu, která prostřednictvím vybraných sbírkových předmětů přibližuje tehdejší technický vývoj a pomocí dobových plakátů zachycuje také atmosféru uvedených let.
Na konferenci bylo přítomno více než sto účastníků, kromě České republiky též ze Slovenska. Bylo zde zastoupeno 8 muzeí, 8 archivů, 15 vysokoškolských fakult, 6 ústavů akademií věd a asi 10 dalších institucí.
 | Horymír Kubíček |
 | Miloš Hořejš |
 | Antonín Kostlán |
 | Petr Svobodný |
 | |
 | Pohled do výstavního sálu |
 | |
 | |
  |
Autor: Alice Třísková, Igor Janovský